4 DNY S H.A.T.E!BANDOU ANEB "JAK SE JMENUJE SAMICE OD VRTULNÍKU?"   Den první: Most 27_9_06 Vyjíždíme směrem, kterým jsme asi 4 léta nejeli - severozápadní Čechy.. cesta nic moc, po ceste párkrát prší a k večeru - světe div se - padá tma na kraj, takže když dojíždíme do Mostu, tak je prdlajs vidět a hledání klubu se nám nedaří (což lehce předznamenává typický jev tohohle tour: bloudění kdekoliv ať VW velí kdokoliv).. nakonec klub Za vraty nacházíme, h.a.t.e!ros už sedí v klubu a nalévají si unavené mozečky. kromě nich do klubu dorazí cca 20 lidí, což je s ohledem na malej prostor hospůdky celkem dobrej a naplňující počet. Jéňa si stěžuje na nechození lidí na akce, který pořádá klub sám, a zkouší ze mne vylovit nějaký rozumy k získávání dotací kde to jen jde.. Když se zpětně vracím, tak myslím, že na koncertním výkonu obou kapel se ten večer projevila hlavně únava z cesty, ale možná o to víc se všici zakousli do následné afterparty: když sem se šel cca ve 4,40 v trenýrkách a tričku nevidouce vyčůrat, tak poslední skupinka (snad P3tris, barman, holky z Chomutova?) držela ještě na nádvoří a diskutovala o mezilidských vztazích všeho pohlavenstva.. masakr na úvod...   Den druhý: Chemnitz 28_9_06 Ráno vstáváme, jak se kdo vykulí z matračky a spacáku - jen já blbec zase otevřený oči v 8,00, to je ale debilní vlastnost... Snídáme na dvoře, slunce svítí, dojídáme zbytky od večeře - všechno je mnjam mnjam.. Před náma je pouze 80km do Chemnitz, což je pohoda... vyrážíme kolem poledního a hned se objevují vyčůránci, kteří tuší, že v Germánii bude dráž a chtějí do lékárny, do obchodu, na pumpu a vůbec utratit co se dá. Všechno postupně absolvujeme (objevuji nový Weetkův zvyk: darování piva bezdomovcům) a opouštíme Most zalitý sluncem. Silnice jsou pěkné, navigátor Wee postupně selhává - cestu na hranice objevuje po lehké zajížďce směrem na Karlovy Vary a Teplice... Nevadí, příště to vyjde už napoprvé... Hory před námi jsou pekelně vysoké, VW do nich soptí na dvojku standardních 30km/h - pak míjíme předhraniční Vietnamce a vítá nás celnice. Samozřejmě sjíždíme na stranu, maskujeme olejové skvrny, které se pod námi tvoří na parkovišti, čekáme na pasy, ale - světe div se - na nás zase nic nenašli a pokračujeme a hned poznáváme, že jsme v jiným kraji, protože silnice jsou bez děr, slušně označené a skoro pořád z kopce... Stavíme na svačinu, která se zvrhává na žranici pod heslem "sežer co ti zbylo z domova" (bábovky, kuřata, namazané chleby, paštiky, jogurty, jablka) a obsluha přilehlého bufetu asi moc nechápe, jak se plní odpadkové koše, nikoliv však kasa... V klubu Subway To Peter už jsme byli a víme, co nás čeká: malej milej klubik, přátelská obsluha a léčivá česneková vodka. Všechno platí, jen lidí se schází nečekaně moc na čtvrtek a H.A.T.E!ros svůj set sází velmi nekompromisním stylem a s nádherným prožitkem a právem si shromážděný lid žádá pokračování a králové večera jsou nalezeni, což hřeje i nás, páč my je sem dotáhli. Každej důvod je dobrej pro napití a po koncertě se rozjíždí mejdan jako svině, kterej se pak přesunuje i na ubykaci - velmi zkrácene a v náznacích: pivo, vodkové zbytky ze svatby, česneková vodka. jahody v piksle. lov dvou lesbiček, které si nakonec vybírají za prince vybasovaného Cecila - což naštve skoro všechny duchem přítomné muzikanty - aby Cecil zanechal svůj email a víc nic.. baseball spacákem a kytarou, klíště, hra "skáčeme do výkopu před klubem", schovávaná za cokoliv.. logisticke přemisťování basy plné cz piva. klíče od vchodu nese vždy ten poslední, hlášky z včelích medvídku létají vzduchem. stolní fotbálek 1 vs. 1 s vrávoravým Weetkem, pak už kdokoliv vs. kdokoliv, do kterého vstupuje Muerra se svým pindíkem jako neposedným brankářem. přehazovaná spacáky.. a milosrdný spánek kolem třetí ráno kryje nemravnosti a další kutálené nezbednosti.   Den třetí: Potsdam 29_9_06 A zase 8,00 otvírám oči a ne a ne je zaklapnout.. Pomalu se začíná budit okolí a objevují se první následky mejdanu - k otázce, kdo to poblil záchod a pak mizerně uklidil a nevyvětral, se po chvilce ticha přiznává Wee řkouce, že v noci tam holt bylo blbě vidět a že si myslel, že je to dobrý. a jede druhý kolo boje s rajčaty. pomalu se vzpomíná co kdo prováděl, prázdní se útroby, čistí fasády a lehce sportuje u fotbálku (kdo tuhle hru vymyslel, ať je blahořečen!).. Okolo 10,30 máme být v klubu a sebrat si naše uložený věci a vyrazit na cestu a je to tak akorát... a znovu na cestě. Před výjezdem nastiňuju trasu našeho posunu i pro HATE!ros, aby mohli doma vyprávět, kde všude že to byli. Oni žertují, že by se chtěli podívat do Berlína, když už budeme tak blízko. Navigace se ujímá Wee a vyrážíme po vedlejších cestách, ale nejkratší možnou cestou vpřed, která se ale hned u prvního většího městečka nějak zamotává jsa lapeni do sítě oprav a objížděk. Když pak trčíme na polní cestě mezi kamiony a vpřed se pohybujeme rychlostí 10m za 5 minut, tak to přestává být legrace, neboť podzim-nepodzim je vedro i mimo vůz. Když se protáhneme přes tenhle Miss Horn, tak na nás velmistr navigátor prichystá v Leipzig další bojovou hru: já směr vím a nikomu nepovím. Takže vjíždíme do Lipska, vyjíždíme z něj a po chvíli zase vjíždíme, abychom to takle otočili jestě 2krát. Pak zadní řada VW páchá atentát na držitele mapy a za pomoci GPS poněkud náhodným způsobem vyjíždíme z města ven a jedeme tak nějak intuitivně nejspíš tam kam máme. Do Potsdamu dojíždíme už za tmy a Archiv po troše bloudění taky nacházíme. Už nás vyhlíží Christoph, Marco a Dirk, pak ještě dva barmani a jeden na feta vypadající zvukař. Baštíme parádní večeři, probíhá očista svatební vodkou a nálada se - i přes absenci davů zlepšuje. Na koncert nakonec dorazí asi 25 broodích přátel a koncert upřímně řečeno není nic moc, páč pan zvukař to má spíš na háku a než by kroutil šavlema, to radši spekuluje jak nic moc nerozbalovat, aby to pak nemusel balit. Nicméně držíme, je odehráno a nocleh je u Christopha doma ve VIP čtvrti.. Jsme hodní, jdeme brzo spát, posloucháme perličky (např. nový Mars Volta, který vyšli přede dvěma dny) a lebedíme si, jak nám to pěkně utíká.. P3tris se trochu předvádí a nenápadně odhaluje zakoutí svého těla, ale je zkrocen po vzoru hory a až na několik marných pokusů Cecila o tulení se nekoná žádný exces, což sem zatraceně rád. Tady bych nechtěl zanechavat špatnej dojem.   Den čtvrtý: Varnsdorf 30_9_06 Ranní siesta na terase, kdo by to vynechal? Sedíme pod markýzou (Angelikou z Andělova), snídáme celozrnný chléb a houstičky, diskutujeme o hudbě s výrazem zasvěcenců a všeznalců. Potíme se, protože takový je prostě vlídný ráno v Potsdamu. Christoph ač nerad přiznává, že s lokálníma koncertama je to čím dál slabší a že ten náš byl asi jeden z posledních, v kterým měli packy, protože když nechodí lidi, tak to nějak začíná postrádat smysl. Souhlasím. Na cestu se dáváme kolem poledního (snídání se krapet protáhlo, no co naděláš, když to bylo tak dobrý), navigace se jímá opět Wee a vyražíme směrem na rodnou hroudu a Varnsdorf. Přes Berlín, jak se ukazuje po 2 ujetých kilometrech. A Wee začíná čarovat: kličkujeme metropolí jako zajíci, míjíme Olympiastadion (ale nezastavujeme, nejsme přece sportovci!), nějakou zásadní Bibliotheku, několik výjezdů na dálnici, která ale vůbec na mapě neexistuje, na nějakou nakonec vyjíždíme, abysme za chvilku opět viděli odbočky na Olympiastadion a Bibliothek. No nakonec proč ne, HATE!ros chtěli do Berlína, tak to mají.. Sice dělaji nějaký nemravný posunky, ale ať drží a mlčí. Po předání navigace zadním řadám VW se motáme taky, však i čtyři hlavy jsou málo a motáme se dal. Celkem sme najezdili po Berlíně 24km bez určenýho směru a cíle a jen zázrakem to nějakej směr ve finále vzalo a dálnice nás vykopla na jih. Míříme rovnou na večeři k Hukotovi, kam sice přijíždíme se zpožděním, ale vlastně je to tak akorát, abychom se hned po jídle sebrali a jeli do klubu a neotravovali psy ani manželku. Varnsdorfskej Kulturní dům Rozkrok je celkem známé zařízení, u kterého vždycky pochybuju, jestli tam chodí lidi, neb podle hlášek sou místní tak zmlsaný, že až hanba. Večer nám to potvrzuje - ačkoliv se nevybírá vstupný, tak z narvaný hospody vedle koncertního sálku (zároveň fungujícího jako zkušebna nějakejch místních bigbossů) najde cestu asi tak 10 lidí celkem. Kapely sobě.. Smutek. A přesto se hraje dobře, HATE! to sází přesvědčivě a moc dobře, i na nich je znát, že každej další den na cestách jim to hraje líp a líp. Následuje after párty s kolotočema panáků (Wee je Král, protože půjčit si peníze, abych pak mohl objednat hnus ostatním a pak to sám vypít, tomu říkám kutálená rafinovanost), balením holek za barem a požíráním masa v lehce upravene podobě. Jihočeši zůstávají spát v Rozkroku, my ne a tak kolem 1,30 balíme a naskakujeme po objímačce do auta a vezeme Weetka na nedalekou chalupu k rodičům, aby mohl splnit v neděli povinnost zdárného synka: nasekat dřevo na zimu. Ze slibovaných 12km na chalupu se stává noční 18ti kilometrová bojová hra, neboť cesta je tmy a zatáček plná, však téměř prosta jakéhokoliv značení.. Jen trolové a jiná mystická havěť chybí. U chaloupky malé stavíme, Wee vyskakuje a na žertem míněný povel jde shánět jídlo - hlavně maso. Za chvíli se vrací s paštikou v ruce řkouce, že nic jiného z masa v ledničce není. Další befel mu zadává povinnost sehnat ještě aspoň chleba a on opravdu jde, bezpáteřňák jeden. Vrací se s dvěma krajíci pro tři statné muže a může si za to vylovit ze tmy a protilehlé stráně tašku se svým oblíkáním, kterou mu tam za odměnu schoval Muerra jsa nabit hravostí díky absenci párku v rodičovské lednici. Wee je rozezlen, jak to je jen v tichu před chaloupkou staříičkých rodičů po několika pivech a panácích možné. Dobrou noc a pěkně zítra makej, starej. Trest nás nemíjí, neboť hned na první křižovatce u chalupy volíme špatný směr (naviguje Muerra) a pokračujeme lesem, tmou a záludnými zatáčkami někam do neznáma. 6 kilometrů. Pak najednou vyjíždíme na rozcestí, kde máme na vybranou: na Děčín nebo do nějaký bohem zapomenutý vesnice, čili všechno špatně a zpátky čelem vzad 6 km a pak ještě 18 do Varnsdorfu. Dál už cestu znám, tak to odsejpá celkem rychle a bez trablů. Noční úklid věcí do zkušebny, rozvést panáčky domů a pak se taky vypravit směrem do pelechu. A parádní výlet je za námi.   V neděli jedou přes mou domovinu HATE!ros směrem na svůj jih, tak se zastavují nabrat podezřelý balíčky a u toho z nich vypadávají doplňující informace: že mejdanili do kuropění, že spaní v pohodě, že ten poslední mejdan odskákal nejvíc Kádík, což poznávám sám, neboť je lehce do zelena a komunikuje jednoslovnými výrazy a většinou i ty vypouští jen na půl huby. Pro doplnění se večer hlásí Wee, že mu taky nebylo zrovna do práce a že toho moc neposekal, že spíš ležel na stezce plné německých turistických výprav a byl objektem jejich zájmu, ale práce moc nezastal.   A teď ta zásadní informace: Jak se jmenuje samice od vrtulníku? Přece helikoptéra.   Miguel